Archeologický atlas památek v prostoru Ždánického lesa

Narůstající počet archeologických památek objevených prostřednictvím záchranných, zjišťovacích i různých nedestruktivních výzkumů vyvolává stále naléhavější potřebu jejich podrobnější registrace a přesnější prostorové identifikace. Účelem je především ochrana před zničením v důsledku nejrůznějších civilizačních vlivů. Zdánlivě nekonečný potenciál dosavadních a nových objevů se dříve či později vyčerpá a archeologických památek, které jsou už teď jednou z nejvíce ohrožených kategorií, s velkou pravděpodobností začne ubývat. Aby byly dosud získané poznatky zachovány i pro příští generace, jsou v celostátním měřítku zpracovány a průběžně aktualizovány dvě základní GIS aplikace – Státní archeologický seznam České republiky (SAS ČR) zpracovaný na Národním památkovém ústavu a Archeologická mapa České republiky (AMČR) vzniklá na Archeologickém ústavu Akademie věd ČR v Praze. I když jsou v nich obsažené informace velmi cenné a podrobné, pro potřeby důslednější ochrany zcela nepostačují. Tu lze zajistit až zapsáním památek do Ústředního seznamu kulturních památek (ÚSKP), které vyžaduje podrobnější specifikaci a přesnou prostorovou identifikaci. Protože jde o časově náročné úkony, jednou z možností přípravy je zpracování podkladů v určitých geograficky vymezených regionech či mikroregionech. Proto byl v roce 2018 naplňován v rámci institucionální podpory dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace (IP DKRVO) interní projekt NPÚ ÚOP v Brně zaměřený na archeologické památky v prostoru Ždánického lesa. Jeho cílem byly soupis a zmapování lokalit s dosud viditelnými a potencionálně identifikovatelnými terénními relikty, zpřesnění jejich prostorové identifikace zaměřením pomocí GPS či totální geodetické stanice a fotodokumentační zachycení současné podoby. Záměrně byla vynechána naleziště bez patrných povrchových stop, neboť vytvoření mapy s odborným obsahem výhradně prostřednictvím nedestruktivních metod sleduje především aspekt ochrany prostorově dobře vymezitelných lokalit stále více ohrožených narůstající intenzitou hospodaření (těžba a úpravy za pomoci těžké techniky, budování komunikací, zemědělská činnost aj.), nelegální činností detektorářů, vesnickou či městskou zástavbou a v tomto regionu konkrétně i těžbou plynu či ropy, resp. zřizováním těžních plošin.

Z velké části zalesněná oblast Ždánického lesa je výběžkem vnějšího flyšového pásma, který spolu s Chřiby a Pavlovskými vrchy tvoří nejzápadnější výspu třetihorní karpatské soustavy. Nachází se ve vzdálenosti zhruba 25 – 45 km jihovýchodně od Brna a je ohraničena ze všech stran údolními nivami řek Litavy na severu, Svratky na západě, Trkmanky a Dyje na jihu, na východě pak říčky Kyjovky protékající úzkým průsmykem oddělujícím pohoří Ždánického lesa od Chříbů (obr. 1). Oblast zasahuje na území 2 krajů (Jihomoravského a Zlínského) a 5 okresů (Břeclav, Brno-venkov, Hodonín, Kroměříž a Vyškov) a zahrnuje celkem 58 katastrálních území obcí na 46 listech Základní mapy 1:10000. Jde o jeden z mála regionů jižní Moravy, které si z hlediska modelace terénu hlavně v lesních porostech dosud zachovaly podobu nejspíše už od pravěku jen minimálně změněnou. Je tomu tak především díky šetrnému lesnímu hospodaření. Území zalesněné převážně tvrdými dřevinami jako je buk a dub od 16. stol. patřilo z větší části šlechtickému rodu Liechtensteinů z menší pak rodu Kouniců a až téměř do konce 19. stol. se zde hospodařilo na pařezinách. Dřevo bylo těženo pouze ořezáváním výmladků, což produkovalo ze 75 % jen palivové dřevo. Poté se hospodaření kvůli výtěžnosti začalo převádět z pařezin, tzn. nízkého lesa, na les střední a vysoký, což s sebou přineslo zvýšenou potřebu výstavby lesních silnic a cest. Od středověku to byl zřejmě první výrazný zásah do zdejší lesní krajiny. S narůstající intenzitou těžby dřeva za pomoci těžké techniky od minulého století až do současnosti terénních zásahů stále přibývá, a to je příčinou často i nevědomého porušení viditelných reliktů archeologických památek. V současné době jsou lesy ve vlastnictví České republiky a hospodaření v nich zajišťují státní podniky – z větší části Lesy ČR, s. p., z menší pak Vojenské lesy a statky ČR, s. p. I když zalesněný prostor Ždánického lesa množstvím dochovaných reliktů archeologických památek bezesporu vyniká (obr. 2), jde jen o malé procento někdejšího nálezového rozsahu, neboť řada lokalit byla bezesporu i v dnes již otevřených nezalesněných částech regionu. Jejich viditelné relikty však nenávratně zničila zemědělská činnost, rozsáhlé rekultivace těžko dostupných terénů a často i rozrůstající se současná vesnická zástavba. Přítomnost lze doložit jen záchrannými nebo zjišťovacími výzkumy, povrchovým sběrem a leteckou či jinou prospekcí. Výjimku tvoří snad jen několik středověkých tvrzí, jejichž zbytky se sporadicky dochovaly v některých intravilánech obcí. O to víc je třeba si vážit památek dochovaných v lesních porostech, které je třeba do budoucna chránit patřičnou legislativní formou prostřednictvím zápisu do ÚSKP.

Archeologické bádání ve Ždánické lese a jeho širším okolí má již více než stoletou tradici, neboť se zde nachází značné množství dobře viditelných reliktů památek. Jejich počet zatím stále narůstá spolu se zpřístupněním stále podrobnějších a přesnějších mapových podkladů (georeferencované historické mapy, ortofotomapy aj.) doplňovaných terénním průzkumem. Jedním z nejdůležitějších zdrojů moderního poznání je mapová aplikace zpracovaná na základě laserového snímkování zemského povrchu a provozovaná Zeměměřickým úřadem na geoportálu Českého úřadu zeměměřičského a kartografického (ČÚZK) jako Analýza výškopisu (obr. 2, 6, 18, 21, 25, 26, 34, 35, 38, 49, 54, 58, 66, 75, 83, 88, 102, 103 a 118). I když je tato aplikace významným pramenem poznání, nelze ji bezvýhradně využívat bez ověření prostřednictvím důkladného terénního průzkumu doplněného zaměřením památek alespoň pomocí GPS. Projekt cílí jen na lokality s viditelnými a potencionálně identifikovatelnými terénními relikty (hradiště, mohylníky, tvrze či hrádky a zaniklé středověké vesnice), vynechána jsou naleziště bez znatelných vnějších příznaků (prostá rovinná sídliště, plochá pohřebiště apod.), jejichž rozsah nelze přesně vymezit. Dosud bylo databázově zpracováno a zmapováno celkem 144 lokalit (28 hradišť, 26 mohylníků, 44 středověkých tvrzí a 46 zaniklých středověkých osad), z nichž značná část by si zasloužila status chráněné památky. V této práci se budu zabývat jen památkami pravěkého stáří, tzn. hradišti a mohylovými pohřebišti čili mohylníky, kterých je ve sledovaném regionu celkem 54.

První skupinou viditelných pravěkých archeologických památek v prostoru Ždánického lesa jsou hradiště, kterých je zde zatím známých celkem 28. Historie jejich evidence a výzkumů začíná už koncem 19. stol. kdy I. L. Červinka (1896, 26) ve svém soupisu hradišť na Moravě uvádí do literatury z této oblasti první lokalitu, a to Bohuslavice u Kyjova 1 – Hradisko. V dalších publikacích  pak zmiňuje eponymní naleziště Věteřov 2 – Nové hory, Věteřov 1 – Veselý kopec, Babylon, Babí lom a Sobůlky 1 – Vala (Červinka 1902; týž 1928, 87-88; 1942, 82, obr. 30). V roce 1903 publikoval A. Procházka nálezy Kobeřic u Brna 1 – Dřínového kopce (1903, 106-109) a v meziválečném období věnoval pozornost M. Chleborád hradištím u Brankovic, Maref  a Křižanovic (1928, 3-32). Poté byla výzkumná aktivita archeologů sporadická a omezila se jen na ojedinělé terénní průzkumy a drobné výzkumy, případně zaměření (Šimek 1949, 237-238; Vozár 1949, 20-21; Tihelka 1953, 27-62; Nekvasil 1967, 55; Fišer 1975, 25-26, tab. 16-17). Až počátkem 80. let minulého stol. byla J. Ungerem blíže zkoumána hradiště u Divák (1983, 41-42; týž 1984a, 32; týž 1988, 5-7) a Morkůvek (1984b, 33) geodeticky zaměřená M. Bálkem (Bálek – Čižmář – Rakovský 1984, 101-102, obr. 38). Koncem 80. let a hlavně pak v letech 90. se v moravské archeologii začala prosazovat letecká prospekce, která s sebou nesla i potřebu ověřování zachycených reliktů archeologickým nebo geofyzikálním průzkumem. V podhůří Ždánického lesa byly nové fortifikace nebo jejich části zjištěny na hradištích u Křižanovic a Maref (Bálek 1990, 108-109, tab. 13-14; Stuchlík 1987a, 76-77; týž 1987b, 69-70; týž 1989, 93), u Šitbořic (Němeček – Peška 1993, 122-123; Peška 1993b, 128-130; Bálek – Peška 1993, Peška – Klanicová 1996, 93-94; Bálek – Peška 1993, 121-122, tab. 12-13), Jestřabic (Bálek 1993, 134, tab. 16: 2), Kobylí (Peška 1993a, 129; Bálek 2000, 203; Hašek – Kovárník 2000, 234), Čejče (Bálek – Hašek 1996, 10, tab. 1: 1; Bálek 2000, 203) a Nevojic (Bálek 2000, 204). O lokalitách na katastrech Sobůlek a Věteřova psal J. Macháček (1990, 32) a na stejných lokalitách byly provedeny i drobné výzkumy (Stuchlíková – Macháček 1990, 34-35; Macháček 1993, 42-43; Čižmář 2004, 259). Veškeré poznatky o hradištích na Moravě a ve Slezsku do roku 2004 shrnul M. Čižmář ve své rozsáhlé encyklopedické práci (Čižmář 2004). Zde se výrazně projevil značný nárůst dosud známých lokalit, neboť z 251 lokalit popsaných v encyklopedii znal I. L. Červinka jen 65, což je necelá čtvrtina. Ve sledované oblasti Ždánického lesa tento rozdíl tak markantní není, z 20 hradišť uvedených v encyklopedii bylo do 80. let minulého století známo celkem 12. Díky zpřístupnění přesnějších a podrobnějších mapových podkladů především pak Analýzy výškopisu na geoportálu Českého úřadu zeměměřičského a kartografického došlo v průběhu několika posledních let k dalšímu nárůstu počtu známých nalezišť na 28. Hradiště u Kobeřic v trati Komora (obr. 31, 33 a 34) objevili nezávisle na sobě 3 archeologové (V. Kolařík, J. Peška a P. Vitula), na lokalitu u Ždánic v trati Skalka (obr. 53, 54, 55) upozornil autora V. Slavík. Další naleziště, která zatím nejsou zcela průkazná, byla objevena na katastrech Věteřova, Žarošic, Lovčic, Kurdějova a Nechvalína. Jde o výšinné lokality, kde byly nalezeny stopy osídlení v podobě ojedinělých atypických keramických zlomků, v některých případech i náznakem patrně nedobudovaného opevnění.

Z hlediska polohy se valná většina hradišť Ždánického lesa nachází na okraji hornatých částí regionu a situována jsou převážně ve středních až nižších polohách vybíhajících do údolí vydatnějších vodních toků. Tvoří je zpravidla výrazná ostrožna ze tří stran chráněná úpady s dosud existujícími nebo dnes již zaniklými drobnými vodotečemi nacházející se většinou u nedalekého prameniště. Na dominantním vrcholu nebo hřbetu je 5 hradisek, na různě orientovaném svahu 4. V nadmořské výšce 200-300 m je 16 hradišť, 11 poloh je 300 – 400 m vysoko a jen 1 fortifikace je ve výšce nad 400 m. Terénní převýšení osídlených ploch vůči nejbližšímu vodnímu toku je v 11 případech 20-50 m, u 16 hradišť 50-100 m a jen 1 opevněná poloha převyšuje údolní nivu o více než 100 m. Podmínkou stanovení alespoň přibližné rozlohy nalezišť je forma a přesnost jejich zaměření. Ve 14 případech jsem využil starších plánů publikovaných M. Čižmářem (2004), 9 lokalit bylo zaměřeno pomocí GPS během řešení projektu v posledních dvou letech, u 4 hradisek byl výpočet stanoven na základě reliktů čitelných na mapě a v jednom případě jsem využil podkladů získaných archeologickým výzkumem. Nejpočetněji jsou zastoupena hradiště o rozloze do 2 ha (18), v rozmezí 2-5 ha se pohybuje fortifikovaná plocha u 6 poloh a rozlohu nad 5 ha mají 4 lokality. Z hlediska tvaru opevnění má 16 hradišť vymezenou plochu opevněním kruhového či oválného půdorysu (obr. 33, 34, 54) a z toho 8 hradišť je jednodílných, 7 dvoudílných, 1 trojdílné a v 5 případech bylo opevnění většinou na nejlépe přístupných stranách násobně zesíleno (obr. 33, 34, 54, 55). Druhou nejpočetněji zastoupenou skupinou jsou hradiště s jednoduchým přepažením přístupných stran příkopem a valem ve tvaru ven vyklenutého oblouku. Je jich ve sledovaném regionu celkem 7, z toho 6 jednodílných,1 dvoudílné a na 4 lokalitách je fortifikace násobně zesílena. Třetí sledovaný typ je podobný předcházejícímu a představuje prosté liniové přepažení. Ve Ždánickém lese je zastoupen ve 3 případech na 2 jednodílných a 1 trojdílném hradišti, přičemž na 1 lokalitě je opevňovací příkop několikanásobně zesílen. Čtvrtý typ čtvercového či obdélného půdorysu opevnění se objevil jen na 1 jednodílném hradišti. Posledním pátým typem jsou opevnění se dvěma rameny zalomenými do tvaru písmene L. Ve sledované oblasti se vyskytly na 2 nalezištích, přičemž v jednom případě jsou jeho relikty považovány za část posléze nedobudované fortifikace (Dohnal 1988, 24-25). Vztah výše uvedených aspektů k datování jednotlivých hradišť komplikuje především nedostatek průkazného datovacího materiálu, ale i skutečnost, že byla osídlována opakovaně v různých obdobích a fázích pravěkého vývoje. V prostoru Ždánického lesa zjišťujeme u 3 lokalit stopy osídlení z pozdní doby kamenné, 11 nalezišť poskytlo datovací materiál ze starší doby bronzové, 7 z mladší a pozdní doby bronzové a 9 ze starší doby železné. Dosud nedatovaných je celkem 8 opevněných poloh.

Důležitým úkolem památkové ochrany hradišť je sledování jejich porušení necitlivými terénními zásahy. Z nich nejpočetnější je budování a využívání komunikací (lesní a polní cesty, silnice), které dosud registrujeme na 22 lokalitách (např. obr. 54). 13 nalezišť je porušeno zemědělskou činností, 3 úpravou terénu, 2 zástavbou, 7 archeologickým výzkumem a pominout nelze ani zásahy amatérů detektorářů, které jsou zjevné prakticky na všech lokalitách. Zdánlivě neporušené jsou jen 2 opevněné polohy. Z celkového počtu 28 hradišť jsou zatím do Ústředního seznamu nemovitých památek zapsána jen 2 (Sobůlky 1 a Diváky 1), ačkoli podstatně větší pozornost by si zasloužilo dalších 19. Jde totiž o památky neporušené nebo zatím jen minimálně porušené a měly by být v původní podobě zachovány i pro příští generace.

Velmi významným fenoménem Ždánického lesa je další typ archeologických nemovitých památek pravěkého až raně středověkého stáří, který tvoří 26 mohylníků, resp. skupin pohřbů pod mohylovými násypy (obr. 2). Jejich výzkumy prováděné od roku 1901 jsou spojeny se jmény řady významných vlastivědných badatelů z blízkého okolí jako je A. Procházka, F. Černý, E. Kolibabe, M. Chleborád, E. Pátek a J. Májek. Do roku 1940 prokopali v 16 polohách minimálně 94 mohyl, což je skoro polovina z celkového počtu tehdy známých. Vybrané nálezy z těchto výzkumů publikoval M. Chleborád (1939, 1-14) a v následujících desetiletích je využila řada badatelů (např. Dostál 1966; Furmánek 1973; Podborský 1974; Říhovský 1982; Stegmann-Rajtár 1992). Po roce 1940 výzkumná činnost zaměřená na mohylníky ve Ždánickém lese na téměř 50 let ustala, až v roce 1989 byla geodeticky zaměřena lokalita u Bohuslavic a B. Kavánová zde při tom tři mohyly prozkoumala (Kavánová 1993, 76). V letech 2000-2004 bylo v rámci projektu Ústavu archeologické památkové péče v Brně, v. v. i. realizováno přesné zaměření mohylníků prováděné M. Čižmářem, M. Bálkem a D. Vitulovou. Výstupem projektu je publikace podávající shrnující informaci o 18 mohylnících v oblasti Ždánického lesa včetně jejich podrobných plánů (Čižmář 2014). V roce 2012 se mohylovými pohřebišti zabývala ve své diplomové B. Machová (2012), která kritickému rozboru podrobila 12 z nyní sledovaných 26 mohylníků. Díky zpřístupnění moderních mapových podkladů přibylo v posledních dvou letech dalších 67 nově objevených mohyl v 6 lokalitách, z nichž 4 byly zdokumentovány a přesně zaměřeny pomocí totální geodetické stanice (obr. 37, 38, 39, 49, 50, 51).

Z hlediska celkové dispozice jsou mohylníky situovány převážně na hřebenu (13) hornaté částí Ždánického lesa, zčásti pak na svazích přivrácených severu a severovýchodu (8) nebo východu a jihovýchodu (5). Na rozdíl od hradišť se většina lokalit nachází v nadmořské výšce 300-400 m (18), menšina ve výšce 200-300 m (8). Pro přesnou prostorovou identifikaci 19 nalezišť jsem využil primárně starších zaměření provedených v letech 2000-2004 (Čižmář 2014) a 2012 (Machová 2012), sekundárně  jsem pak vzhledem k rozrůstajícímu se počtu mohyl valnou většinu zaměřil znovu pomocí GPS (25) včetně 6 nově objevených lokalit. 4 z nich pak byly zaměřeny podrobně a přesně za pomoci totální geodetické stanice (obr. 37, 38, 39, 49, 50, 51). Celkový počet mohyl ve 26 polohách tak narostl z 299 tehdy známých na 427 evidovaných nyní, přestože jeden z dříve známých mohylníků s 8 mohylami se nepodařilo nalézt. Největší počet mohyl je soustředěn na lokalitě u Strážovic (93), u 5 mohylníků se počet pohybuje mezi 20 až 45, většina lokalit čítá 2 až 19 mohyl, ale výjimkou nejsou ani mohyly zcela ojedinělé. Co se týče datování pohřbů pod mohylami od posledního vyhodnocení M. Čižmáře (2014, 11) došlo jen k minimálnímu posunu, neboť průzkumy byly vedeny nedestruktivními metodami. Počet dosud nedatovaných mohylníků se zvýšil ze 4 na 10, mohyly ze střední doby bronzové jsou v 10 polohách, z doby halštatské na 7 nalezištích a ze slovanského období ve 3 lokalitách. Zdá se, že v dobách bronzové a železné se zde pohřbívalo ve vyšších polohách nad 300 m, ve slovanském období pak v nižších 200-300 m Zejména v západní části Ždánického lesa (obr. 2) jde o nebývalou koncentraci mohylových památek v moravském prostředí zcela ojedinělou. Nejspíše šlo o funerální oblast tradičně opakovaně využívanou ve střední a mladší době bronzové, starší době železné a slovanském středohradištním období.

Z druhotných terénních zásahů jsou mohylníky nejčastěji porušeny komunikací, resp. lesní cestou (např. obr. 37, 38 a 39) či silnicí (21). Úpravou terénu je postiženo 5 lokalit, zemědělskou činností pravděpodobně 2 naleziště nacházející se na okrajích lesního porostu (např. obr. 49 a 51). Neporušeny se zdají být už jen 2 mohylníky. Z celkového počtu 26 lokalit jsou do Ústředního seznamu nemovitých památek zapsány jen 4. Vzhledem k tomu, že jde o jeden z nejohroženějších typů památek představuje tento počet vskutku jen mizivé procento. Dalších 17 nalezišť je dosud zachováno v takovém stavu, že by si zápis do ÚSKP bezesporu zasloužilo.

Nejčastějším zásahem do reliéfu lokalit s viditelnými terénními relikty je přítomnost nějaké komunikace (lesní a polní cesty, silnice). U hradisek většinou protíná nebo obepíná někdejší opevnění a interiér (např. obr. 33, 34, 54), u mohylníků často už teď narušuje některé z mohyl (např. obr. 37, 38, 39). Sama o sobě není cesta bezprostřední hrozbou, pokud se nezačne využívat k pohybu těžké techniky např. při těžbě dřeva. Takový provoz může zanechat na památkách nesmazatelné stopy. Další velkou hrozbou pro památky v lesním porostu je stále se zvyšující potřeba těžby dřeva, řešená mnohdy využitím těžké techniky. Za její pomoci jsou také upravovány terény před výsadbou nových porostů. Pravděpodobně důsledkem toho již zanikly relikty jednoho z mohylníků, zaměřeného ještě nedávno M. Čižmářem. Pro hradiště v nezalesněném prostoru je velkou hrozbou zemědělská činnost. Části fortifikací a vnitřní zástavby jsou postupně likvidovány orbou zasahující do stále větší hloubky. Lokality, které se nachází v bezprostřední blízkosti venkovských sídlel, narušuje rozrůstající se zástavba. Konkrétně v regionu Ždánického lesa se k potencionálnímu ohrožení řadí ještě těžba plynu a ropy spojená s budováním těžních plošin (obr. 49). U mohylníků stále narůstá počet a rozsah nelegálních výkopů, proti nimž se lze jen těžko bránit (např. obr. 67). Zatímco do roku 2004 bylo narušených mohyl 148, dnes je jich už minimálně 174. I když archeologické památky ve Ždánickém lese jsou podle zákona územím s archeologickými nálezy, před drastickými zásahy je to ve skutečnosti neuchrání. Při jejich porušení může být na základě tohoto statutu proveden jen záchranný archeologický výzkum, který je ovšem destruktivní a památku vlastně také ničí. Aby zůstaly cenné doklady starého osídlení zachovány i pro příští generace, všechny výše uvedené hrozby mohou být alespoň částečně eliminovány. V první fázi je třeba památky přesně vymezit zaměřením a informovat o jejich existenci a významu veřejnost a především pak majitele či správce území. Prostřednictvím vhodné domluvy s nimi může být zprvu zajištěn alespoň šetrný způsob hospodaření na vymezených územích (omezit těžbu dřeva na nezbytně nutnou míru a provádět ji v klimaticky příznivých podmínkách, nejlépe v zimním období při dostatečně zamrzlém půdním pokryvu, před vysazováním nových porostů neprovádět terénní úpravy stávajícího povrchu za pomoci těžké techniky, v případě nutnosti jakýchkoli terénních zásahů konzultovat v dostatečném předstihu postup prací s archeologem stejně tak jako umístění a technologické provedení nových staveb a objektů, při bezprostředním okolnostmi vynuceném ohrožení památek umožnit jejich záchranu formou předstihového archeologického výzkumu v klimaticky příznivém období). Až poté lze připravovat zápis do ÚSKP, který zajistí vyšší stupeň legislativní ochrany památek. Tím by měly být ošetřeny alespoň ty, které jsou nejlépe zachovány. Vybírat je rozhodně z čeho, jen v prostoru Ždánického lesa by si zápis zasloužilo nejméně 19 hradišť a 17 mohylníků.

            Pravěká a raně středověká hradiště ve Ždánickém lese

100. Věteřov 1 (okr. Hodonín) – Veselý kopec, Babylon, Babí lom

101. Věteřov 3 (okr. Hodonín) – Za kouty

102. Věteřov 2 (okr. Hodonín) – Nové hory, Rovinky

103. Sobůlky 1 (okr. Hodonín) – Vala, Veselá hora

104. Bohuslavice u Kyjova 1 (okr. Hodonín)– Hradisko

105. Borkovany 1 (okr. Břeclav) – Časkovec

106. Borkovany 2 (okr. Břeclav) – Časkovec

107. Nevojice 1 (okr. Vyškov) – Strašník

108. Diváky 1 (okr. Břeclav) – Přední kout, Burberk

109. Morkůvky 1 (okr. Břeclav) – Hrádek

110. Kobylí 1 (okr. Břeclav) – Lacary

111. Kobylí 2 (okr. Břeclav) – Lumperky, Vigrunty

112. Čejč 1 (okr. Hodonín) – Špidlák – severovýchodní část

113. Čejč 2 (okr. Hodonín) – Špidlák – jihozápadní část

114. Kobeřice u Brna 1 (okr. Vyškov) – Dřínový kopec, Dřínovec

115. Šitbořice 1 (okr. Břeclav) – Prostřední torhety

116. Šitbořice 2 (okr. Břeclav) – Malé Domaniny

117. Kobeřice u Brna 2 (okr. Vyškov) – Komora

118. Žarošice 1 (okr. Hodonín) – Matějovec

119. Lovčice 1 (okr. Hodonín) – Červená

120. Jestřabice 1 (okr. Kroměříž) – Kamenný stůl

121. Kurdějov 1 (okr. Břeclav) – Kurdějovský starý vrch

122. Lovčičky 1 (okr. Vyškov) – Strážka

123. Nechvalín 2 (okr. Hodonín) – Mezi chodníky

124. Ždánice 3 (okr. Hodonín) – Skalka

125. Brankovice 3 (okr. Vyškov) – Hradištěk, Padělky

126. Křižanovice 1 (okr. Vyškov) – Zámeček

127. Marefy 1 (okr. Vyškov) – Člupy

            Pravěká a raně středověká mohylová pohřebiště ve Ždánickém lese

200. Strážovice 1 – Chrástovec

201. Bohuslavice u Kyjova 2 – Lískovec, Darov, Šotnery

202. Velké Hostěrádky 1/Dambořice – Líchy, Farářova habrůvka

203. Velké Hostěrádky 2 – Skřípov

204. Dambořice 1 – Klínek

205. Dambořice 2 – U bošovských hranic

206. Dambořice 3 – U hvězdy

207. Bošovice 1 – U dvou závor, Pod Těšankou

208. Bošovice 2 – U čtyř tabulí, Pod Těšankou

209. Bošovice 3 – Křesťanov

210. Kobeřice u Brna 3 – Písečná, U tří tabulí

211. Kobeřice u Brna 4 – Bezedník

212. Kobeřice u Brna 5 – Kolíbsko

213. Kobeřice u Brna 6 – Kolíbsko, Vlčava

214. Kobeřice u Brna 7 – U široké aleje, Nad žlíbkem

215. Heršpice 1 – U Hubertka, U sv. Huberta, U skoku

216. Žarošice 2 – U andělíčka, Pod jelenem

217. Heršpice 2 – U zlatého jelena

218. Heršpice 3 – U kostelíka, U zlatého jelena

219. Morkůvky 2 – Sovinky

220. Bošovice 4 – Křesťanov

221. Dambořice 4 – Vysoký, Za dvorem

222. Heršpice 4 – Líčka

223. Dambořice 5 – Vápenka

224. Dambořice 6 – Vysoký

225. Brankovice 4 - Žaroušky